Testování v lese boroviček

Ok, nerad bych ve vážených případných čtenářích vzbuzoval dojem neodbytnosti či plánovitosti, leč hvězdy byly naší věci věci skutečně tak nakloněny, že se mi na dnešek konečně podařilo odchytit na drink jednoho ze svých nejbližších kamarádů: říkejme mu tak, jak ho mám již léta v telefonu, tedy "H". Ne že by bylo nutné H. odchytávat protože zdivočel - pokud se to, jak předpokládám já , nestalo již v jeho raném dětství, nikdo by ten rozdíl stejně nepoznal. H. rád cestuje, ideálně s batohem. Kdyby nevypadal tak nevinně, dal by se označit pomocí klišé "Muž s velkým M". Jeho další, pro naši věc důležitou vlastností je jeho blíženectví. Existence H. a jeho chování jsou pro mne jedním z nejsilnějších pohnutek k tomu, věnovat horoskopům alespoň nějakou pozornost. H. je totální blíženec. Je to ovšem hlavně jeden z mála úspěšně spářených inteleguánů, ovšem v jeho případě se věc poněkud vymkla výzkumníkům z rukou. V úporné snaze zajistit si významný vědecký úspěch pravděpodobně přírodě nějakým nekalým způsobem pomohli, a stvořili inteleguána tak přítulného (empatického, nevinného a tajemného), že po jisté době jeho kouzlo podlehne téměř každá žena přiměřeného věku, sociálního zařazení a dalších validních znaků. Bez ohledu na druh. Inteleguánky, etnické divoženky..no tu první co si u něj pamatuju ani nevím jak nazvat. H. byl tedy vybrán za externího konzultanta, krom toho jsme se dlouho neviděli a potřebovali si toho dost říct. Ovšem jak už to tak bývá, většinu jsme si neřekli, protože než jsme se nadáli, odchytil zase nás kamarád T. T. a H. byli kamarádi ještě když jsem neznal ani jednoho, a rádi spolu pijí. Mají v tom dlouhou tradici a umějí to dokonale. T. přišel z nedalekého zařízení již podroušen. Ačkoliv jsme na něj mávali přes sklo, přehlédl jedním dlouhým prázdným pohledem celý lokál a šel dál do dalšího baru v jiném poschodí. Nakonec jsme mu situaci museli vysvětlit jedním zbytečným telefonátem. Poté jsme chvilku popíjeli a kouřili. Jenže lokál - ačkoliv jeden z nějklasištějších - vyzařoval nějaké prazvláštní fluidum, které nás donutilo vydat se dál. Obhlédli jsme cestou dva podniky a byli celkem rádi, že v nich bylo plno. No jo, zítra svátek, takže /mladí/ Češi vyráží. Na střední jsem taky žil podle tohohle rozvrhu, ale ke konci už jsme si z toho pátečního/soobtního vypíjení populační masy začali spíš dělat legraci. Později jsem tím byl fascinován jako kulturním fenoménem. Kde jinde hledat paralely pro periodicky se opakující rituály tzv. přírodních kultur po celém světě? Ve kterých se většinou také používá nějaký lokální intoxikant?
V našem oblíbeném baru pod hradem, kde se schází ne snad přímo inteleguáni, ale spíše "mladá městská ne-zcela-alternativní směs", bylo sice také plno, avšak servírka nám vytvořila místo. Za směšné ceny jsme si dali výtečný nakládaný hermelín na zahnání hladu (za 28Ká!), a pak se tam vyskytlo pár skvělých boroviček za podobně absurdní cenu. Dali jsme fotbálek, který jsme s H. proti T. a jednomu domorodci prohráli. Dlouho jsem netrénoval, a H. se taky nepřetrhl, ikdyž jako na zadákovi bylo samozřejmě všechno hozeno na mně.
A teď se dostávám k meritu věci. Po našem příchodu zpět od fotbálku jsem u vedlejšího stolu zaznamenal nově příchozí osobu ženského pohlaví. Od prvního pohledu sice ne inteleguánka a vyvinuté poprsí - jež nijak nemusím - bylo bohužel vyváženo jistou nadváhou. Ale někde se začít trénovat musí. A skutečně, nějakou dobu jsme se všichni čtyři docela dobře bavili. Nemyslím s těmi prsy. Že se ta slečna se svou společností dvakrát nebavila, bylo zřejmé, i když to nedávala nijak výrazněji najevo. Detaily našeho hovoru jsou zcela zbytečné, krom toho jsem je zapomněl. Pamatuju si jen na to, že mě T. z něčeho z legrace osočil, a ta slečna se mě z legrace zastávala slovy "néé, ten je právě nejlepší, protože si se mnou nejvíc povídá".
Mno, to bylo - a nemyslete si, prosím, že si nějak fandím - relativně očekávatelné. Vždy jsem za svou nejsilnější zbraň - ehm promiňte, dovednost - považoval jednání s lidmi, lidově zvané ukecávání. Proto asi také líčím na inteleguánky a ne třeba já nevim na atletky, že. Na zpáteční cestě jsem se rozhodl zasvětit H. do věci výzkumného projektu spáření inteleguána. Jako obvykle nevykazoval pro podobnou aktivitu valné nadšení - pro něj jsou mezigenderové věci (tedy jak já to vidím) hlubokým a komplexním emocionálním baletem, který nelze simplifikovat či dokonce vulgarizovat něčím takovým, jako loveckou metaforou. Nicméně po chvíli z něj něco použitelného vypadlo- položil jsem mu prostou otázku, proč se podle něj s námi ta slečna bavila. Po obligátním zmínění její znuděnosti vlastní společností, které jsem sám dobře pozoroval a mohl tedy použít jako garanci toho, že H. dává vůbec pozor a skutečně si je vědom toho, o čem mluvíme, mne konsternoval svým druhým důvodem, kvůli kterému se nám slečna tak intenzivně věnovala. Tím byl podle něj můj smích.
Což naprosto nechápu.
Co z toho vyplývá? Asi staré moudro o tom, že chceme-li se někam posunout, měli bychom věnovat pozornost jiným aspektům (či třeba projevům) své osobnosti než těm, které bežně považujeme za konstitutivní a zásadní.
A nebo taky ne.
Každopádně večer to byl vydařený, a kdo by hned takhle ze začátku chtěl nějaké zážitky z lovu inteleguánek, byl by naivní. K tomu se bohužel asi budeme muset ještě chvíli propracovávat.  Můžete radit, třeba to proces uspíší,)

Úvod, přivítání, a tak vůbec...

Zdravím Vás, přátelé, a vítám též, za celá náš výzkumný tým. Tento blog bude zasvěcen sledování a dokumentování významného výzkumného výkonu, a sice pokusu o sblížení samce inteleguána českého /inteleguanus bohemicus/ se samicí, ideálně téhož druhu, rodu, a všech ostatních relevantních taxonomických kategorií. Ano, také to bude o tom, jak Vám věda může vlézt na mozek, zvláště ta k tomu přímo určená, tedy věda kognitivní. Ta nás bude ovšem provázet víceméně jako metodologická báze, a to jak v oblasti teorie, tak, doufejme, i praxe. Vřele doufáme, že nějaká praxe také bude. Laskavý čtenář tohoto blogu se občas taktéž bude muset smířit s vysokou mírou anglizace českého jazyka, neboť chce-li si inteleguán vyvinout správné ochranné zbarvení peří, kterým se každý správný inteleguán vyznačuje, je pro něj nutné ovládnout tzv. "inteleguání lingua franca", kterou jest momentálně jazyk anglický. Tento konkrétní inteleguán doufá, že tomu tak ještě dlouho bude, a ne jen z toho důvodu, že se jmenovanému již solidně naučil, a čínštině se vyhýbal tak dlouho, až radši zvolil čtyři semestry sánskrtu a tři klasické řečtiny. Ano, i o klasických inteleguáních tématech bude /občas/ tento blog.
Ale jak bylo již řečeno, základem bude ona velká -  patrně světodějná - událost, a sice úspešné spáření inteleguána s vhodnou samicí. Ano, samice je ošklivé slovo, ale představte si, že někteří lidé se tak nazývají, aniž by přitom parodovali biologický kontext. Now, THAT is scary,) Ovšem samice inteleguána - a zde se dostáváme k jádru problému - zdá se, nejsou v ekosystému české kotliny právě častým zbožím. Ba co říci, dokonce se jich přímo nedostává /alespoň našemu inteleguánovi/. Samec inteleguána může žít poměrně dlouho sám, avšak cca kolem 27 roku života toho tvora se zpravidla začínají vyskytovat jisté průvodní znaky, neklamně věštící nutnost pořídit si samičku. Nebo samici, to máte jedno, já snesu všechno. Tato nutnost je ovšem konfrontována s implicitní vlastností inteleguána, pramenící v samotné podstatě jeho inetelguánství, a sice že není schopen si tuto /rozuměj tu samici/ opatřit standardními /legálními, thank you wifesfromnorthkoreadotcom/ prostředky, jako samci příbuzných druhů (homo sapiens vulgaris sp. bohemicus, homo insapiens cervisiensis apod./. Logickou první výzkumnou otázkou tudíž budiž, kde dělá inteleguán chybu? V které části procesu? V hledání, kontaktáži /vizte klasiky/ či v dalších, subtilnějších částech procesu? Chyba lávky, tato otýzka byla již předchozími výzkumníky (viz kupř. Townsend 1982,1984,1989,1991) zodpovězena. Inteleguán je totiž schopen zvorat naprosto všechny části procesu hledání samičky. Už sem se rozhodl, ta diminutivnější forma mi vyhovuje víc. Za použití slova diminutivnější se citlivějším jedincům omlouvám, ale já občas prostě ty správná česká slova nenacházím. A vlastně jsem tomu někdy rád. Takže už víme, že intelguán dělá všechno špatně, což není špatný začátek /haha.../. Teď je jen otázkou a úkolem naučit ho, dělat to dobře, a donutit ho to také skutečně udělat. Vývoj událostí budeme bedlivě sledovat a dokumentovat.

Dovolte mi tento úvodní příspěvek zakončit citátem z klasiků:

Sheldon_Cooper You can't compare yourself to Neil Armstrong. He had the support of millions, and they devoted a lot of time and effort to put him on the moon.
Howard Wolowitz: Well, by the time this year is over, we will put an America's Top Model on Howard Wolowitz.